Květen 2012

Napijeme se společně?

29. května 2012 v 15:28 | Šeříková |  Pod slovem Láska
Jenom zavřít oči, párkrát se nadechnout své vlastní nesmírné lásky. Duha se objeví sama, stačí se pouze schoulit do klubíčka na jednorožce jemnosti a splynout se vším - a nechat vítr prostoupit do našeho těla, které bude hlídat jako andílek strážný. Za meduňkovými čajem, co čeká od každého východu slunce do lehkého tance měsíčních duchů. Jako ve snu tvořeného jenom přáním plném světelných pocitů.

Elfka sladkých snů a anděl zamilovaných

27. května 2012 v 18:20 | Šeříková |  Deštivý Život
Ráno bylo překrásné. Studený vítr chladil unavené koruny stromů, dryádám však přinesl heřmánkový čaj, aby mě mohly provázet po celou cestu za vílami květin, elfkou sladkých snů a skřítkem z hlubokých lesů fantazie. Kouzelnou atmosféru narušoval pouze drnčící autobus (který se, kdykoliv jsem zavřela oči, proměnil v jemného jednorožce). A psík seznámený s uličkami bájné Prahy nás vedl do Edenu, pro třináctého května přesněného na louku plnou poletující radosti. Místo sluníčka tam zářila Marie Brožová se zázračnou duhou v pastelkách se svou spřízněnou dušičkou - králem usměvavých oblak. Vždycky mi pohled na dvě mírné bytosti přivál v mechových peřinách teplo, ale i v kůře stromů ukrytou rusalku vnitřní plachosti. Zvítězila a vlnkami rozechvěla mé ruce a slova. V srdci mezitím vykvetla růže odvahy. :)

Luční kouzlo

22. května 2012 v 16:42 | Šeříková |  Lístky veršů
Až zapadne Slunce,

Svět fantazie a snů

17. května 2012 v 16:45 | Šeříková |  Příroda kouzlí
Souhvězdí začala plakat a nechala slzy dopadat na oblakové peřiny, kde snily elfy. Nechtěli slyšet křik, v zápětí skryly své uši pod polštář. Daly volný průchod vílám deště, které staré vrbě rozpustily copánky, aby se mohla vlnit spolu s větrem. Lidé se schovali pod stžížku mostu jménem duha, co přiletěla do jejich myslí. A procházeli se po loukách plných rosy lákající mladičké rusalky k jemnému doušku vesmírných dálek.

Hlas šeříkového krále

15. května 2012 v 20:06 | Šeříková |  Povídky
První příběh na pokračování, který již jednou napsaný byl - v mém srdíčku..

Jedinečnost

9. května 2012 v 15:54 | Šeříková |  Pod slovem Láska
Lidská Bytost existuje, dýchá veškerou energii vzduchu, hledí na svůj odraz do zrcadla z čiré hladiny stříbrné studánky a jenom stojí. Stají, protože se odevzdává Boží vůli, té vůli, co mu v okamžiku Smrti bere ego. Nádherné Smrti, kdy se odpoutá duše, aby mohla letět Domů..

O úplňku

6. května 2012 v 10:25 | Šeříková |  Lístky veršů
Kdybych byla Vílou, vyšla bych ven, na louku plnou krásných stříbřitých květů splněných Přání a vrátila se domů. Ale když jsem Člověkem, nemohu dělat nic jiného, než poslouchat volání, co z mých očí udělá studánky plné jarní rosy. Co z mého Srdíčka udělá čistý potůček Lásky.

Rozkvetlá duše Šeříkové

5. května 2012 v 11:04 | Šeříková |  Inspirativní lidé
Minulost je nádherná víla tvořená egem, které mi bylo vždy konejšivým přítelem, ale špatným hláskem, co se chtěl rozeznít jako vlna tsunami v mých slzách. Miluji ho a už nikdy o svém pozemském démonovi neřeknu nic zlého! Když jsem ho přestala věznit uvnitř svých myšlenek, odlétlo pryč, za Ježíšem.