Jedinečnost

9. května 2012 v 15:54 | Šeříková |  Pod slovem Láska
Lidská Bytost existuje, dýchá veškerou energii vzduchu, hledí na svůj odraz do zrcadla z čiré hladiny stříbrné studánky a jenom stojí. Stají, protože se odevzdává Boží vůli, té vůli, co mu v okamžiku Smrti bere ego. Nádherné Smrti, kdy se odpoutá duše, aby mohla letět Domů..


Láska. Kouzelné slůvko, se kterým splýváme my všichni, každým nádechem, mrknutím, slzou, úsměvem, myšlenkou. Jen se pokoušíme najít její dvojčátko, které bude popisovat tu někonečnou krásu, co do našich životů přichází, nádherný drahokam krytý v srdci. Jak chutná? Sladce? Něžně? Jemně? Opojně? Jako nepoznaná krajina snů? Jako ústa milovaného? Obléká se do růžové, zlaté, červánkové, slunečné? Nosí s sebou paraplíčko? Schovává se v těle dívky? Neumím nalést žádnou odpověď, možná ani netoužím, protože.. Láska prostě je, byla a napořád bude nedotčenou říší, nebezpečně známou, blízkou, zároveň záhadnou s tváří světelnou, že do ní nesmíme pohlédnout. *My jsme..*

Otec Bůh. Sedí někde nahoře, v oblacích, létá okolo polí, obdivuje hvězdné nebe ze zdí jiné dimenze? Viděli jsme ho? Ano. Stále, pokud hledíme do zrcadla, na kamaráda i na nepřítele. Zaklapněme víčka - zahlédneme tmu? Tmu nebo naše představy? Prosím, povězte mi o vašich vizí. Komu se podobají? Stvořiteli buněk, které mohou vlastně žít jako my na Zemi? Bůh má jediné synonymum - slabiku Já, neb každý se řadíme mezi součástky bratra Ježíše Krista. *Miluji*
Duše. Utichněme, ponořme se dovnitř. Někteří nejspíš uslyší příjemné ticho hladíci všechny smysly, druzí píseň samotné měsíční vládkyně, další zase zpěv ptáků, bublání říček. Patří nám, naší fantazii, odráží Otcův úsměv.

" Vodopád obývá několik tisíců pramínků. Samostatní tečou klikatě, rovně, více, méně. Na první pohled se ničím neliší. Ale zálévají úplně jinou část drahé Matky Země, pomáhají různým rostlinám v rozvíjení se. Pořád jsou stejní?"

V tom je ukotvená originalita.

Obrázek: Anděl poutníků od M. Brožové
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 9. května 2012 v 16:08 | Reagovat

Pre mňa bol tento článok divný. Neviem, ja v Boha veľmi neverím :D

2 Aelis Aelis | Web | 9. května 2012 v 16:41 | Reagovat

Na ten den jistě nezapomeneme. Přirozenosti si málokdo cení. :)

3 Sottny Sottny | E-mail | Web | 9. května 2012 v 16:46 | Reagovat

Krásný.. ???  Asi nejlepší článek, co jsem četla.. fakt super.. ;-)

4 Mniška Mniška | E-mail | Web | 10. května 2012 v 12:27 | Reagovat

Pokud mluvíš o jedinečnosti, která má mnoho podob i Ty jsi jedna z těch jedinečných a vlastně i výjimečných osob. Vlastně jsem nikdy dřív nepotkala nikoho jako Tebe. Ty jsi vskutku jedinečná a o to je to krásnější a vzácnější.
Velmi mě vzal za srdce hlavně ten odstavec o lásce: "bude nedotčenou říší, nebezpečně známou", tahle Tvá slova jsou velmi, řekla bych, výstižná a člověk si vlastně ani neuvědomuje tuhle prchavou skutečnost. Asi každý by chtěl dosáhnout lásky, ale asi si málokdo uvědomuje, jak těžké je se jí dotknout.
Tvá poetická slova opět prozářila můj den, zrovna tak jako vždy!

5 Sedmikráska Sedmikráska | Web | 10. května 2012 v 13:51 | Reagovat

Bůh je v každém z nás, i když jsou někteří proti němu i jeho dobré vůli...
Tu láskyplnnou říši neznám, i když, je v ní městečko přátelství? Pokud ano, pak už jsem tam mnohokráte zavítala, hlavně, když mi bylo do breku...
Ale přeji Ti, abys v ní jednou žila, vždyť kdo jiný by ji měl obývat než Ty, víla jemnosti a sestřička Přírody s láskou zrozena...

Nádherný článek, stejně tak nádherný svět pastelek :-)

6 Ilma Ilma | E-mail | Web | 10. května 2012 v 16:20 | Reagovat

Především ten úvod mi vzal dech..

7 malé srdce malé srdce | Web | 10. května 2012 v 21:52 | Reagovat

Já neznám Boha, ale vím, že kdesi v mých hlubinách žije láska, která se touží projevit a tato láska mne provází celý můj život. Možná je to zatím jen láska, která se rozvíjí jako to poupátko okouzleno slunečním paprskem. Věřím, že toto nepatrné semínko mé lásky v sobě zahrnuje podstatu, ze které vychází i věčnost Bytí. Věřím, že tato podstata, podstata mé lásky může být paprskem onoho neznámého Boha Lásky. Nevím, co nebo kdo je Bůh, ale vím, že v mých hlubinách zní hlas písně, která mě přesahuje a současně mě objímá jako Otec objímá syna a jako Matka nikdy neopouští v srdci své dítě. Nevím, kdo je to Bůh, ale ten Bůh o kterém nic nevím, v mém malém srdci kolikrát pláče a směje se a já často cítím jeho blízkost, která mi nikdy nedovolí cítit se být osamocen.

8 pavel pavel | Web | 10. května 2012 v 22:01 | Reagovat

Každý jsme jedinečný, jen někteří v dobrém a jiní ve zlém. :-D

9 Petha Petha | 10. května 2012 v 22:04 | Reagovat

Uh, ty jsi křesťan? Já taky :) moc hezky píšeš ;D

10 Vendy Vendy | Web | 10. května 2012 v 22:30 | Reagovat

Před chvílí jsem poslouchala dokument o satanistech. Můžu říct, že po tom, co jsem slyšela, je číst tenhle článek, jako když se napiješ čerstvé vody.

11 Petha Petha | 11. května 2012 v 14:20 | Reagovat

[10]: satanisti, no...to je velmi smutné :-(
Btw, dík za koment :-D souhlasím s tebou ;oD

12 Taure Taure | Web | 12. května 2012 v 13:54 | Reagovat

Dneska jsem na tebe myslela =) což mi připomíná,že jsem ještě nepozdravila kytičku - hned to jdu napravit =) Měj krásný den :-)

13 Křesťan Křesťan | E-mail | Web | 13. května 2012 v 8:57 | Reagovat

Zajímavé pojetí a pohled na Boha a víru. Bůh je v každém z nás, možná by se mohlo statečně říci, MY všichni jsme Bůh. :-)

14 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 14. května 2012 v 20:32 | Reagovat

Fajn, já ...

To je ...

♥ ♥ ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama