Okolo spící studánky..

18. června 2012 v 9:33 | Šeříková |  Pod slovem Láska
Malé semínko, které se zatoulalo z obrovského květu čarokrásné růže. Bylo úplně samo, na dlouhé cestě k vyklíčení. Bloudilo okolo středu matky Země, pořád nenašlo to správné místo na spánek - aby se cítilo bezpečně, zachumlané jako Slunce ve svých červánkových peřinách. Ptalo se stébel trávy, ukrytých křišťálových kyvadel i samotné planety, když se hřálo nad jejím srdíčkem, co zpívalo láskou ke všemu živému. Odpověď muselo hledat samo v sobě.. " Mořští koníci žijí ve vodě, přijmi své životní podmínky a budeš v pohodě!" uklidňovalo se. Unaveně se schoulilo do klubka a usnulo někde hluboko pod původní květinou..


V řiši mysli, tedy ve fantazii, se blýská tolik neobjevených zázraků, jako hrníček na konci duhy plný pastelek nebo ptáče ranní rosy. Proč se na chvíli nevznést nad oblaka, za zlatými šeříky a naslouchat tichu přírody? Proč na chvíli neusnout? Proč se na chvíli neohlédnout na louku vzpomínek ležící za našimi jemnými chodidly? Proč se nekouknout na svá křídla volnosti? Vždyť na nás čeká svět s otevřenou náručí! Nádherné vodopády bublají na přivítanou, stébla trávy se pohupují, kdykoliv okolo projdeme, mazlí se jako ztracená koťátka. Tolik stromů ještě čeká na objetí, tolik víl se těší na úsměv, tolik lidských bytostí si přeje objevit v sobě krásu. Ale na co čekají? Přece se nabízí dlouhá cestička tam, někam dovnitř. Krásu nenaleznou jako mušli na pláši, v chorvatském konejšivém teple.

Spící studánky pomalu začínají přetékat slzami, aby poutníky z vesmírného království přivolaly. My však zůstáváme hluší. Proč? Proč je nechceme slyšet, proč nechceme slyšet děťátka samotného kouzelného Otce? Bojíme se políbit vnitřní drahokam? Stačí jenom zaklepat na dávno zavřená vrátka, poprosit andílky o znovuotevření. A kam asi povedou, až odhalí své tajemství? Za tančícími dryádami? Posmutnělým měsícem? Vánkem okřídlených snů? Volností? Nebo do krajiny zesnulých? Pouze přání, malinké, silné jako polední žár a neskutečné jako stín. Za cestování se u duše neplatí..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 18. června 2012 v 10:02 | Reagovat

krásně napsáno, duše opravdu může cestovat kam naše srdce touží ;-)

2 helena helena | Web | 18. června 2012 v 11:48 | Reagovat

Krásně jsi to napsala. :-)  :-)

3 Sedmikráska Sedmikráska | Web | 18. června 2012 v 14:22 | Reagovat

Napadlo mě, že za to může realita... Ale pravdou je, že pokud tomu neporozumím sama, nikdo mě nenaučí vnímat slovo láska, krása...

4 Anett Anett | E-mail | Web | 18. června 2012 v 14:51 | Reagovat

wow  ,,,moc krásný článek,,pojala si to svým způsobem a super

5 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 18. června 2012 v 18:02 | Reagovat

Nádhera, má vílo. :-) Opět nádherně zpracované... :-)

6 pavel pavel | Web | 18. června 2012 v 19:09 | Reagovat

Napsala si to moc hezky. Oprav si ještě ten překlep "na pláži". :-)

7 Holy Holy | Web | 18. června 2012 v 19:41 | Reagovat

Ten článek hřeje na srdci i duši :-)

8 Vendy Vendy | Web | 19. června 2012 v 21:28 | Reagovat

Tady najdu vždycky úžasné počteníčko.
Šeříková víla je roztančená báseň.

9 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 19. června 2012 v 22:37 | Reagovat

Ano.. proč? Jsme příliš zaslepeni technikou a jednoduchostí dnešního světa, že zapomínáme na to, co je mnohem krásnější a důležitější.
A hlavně, svět je dnes tak rychlý a hektický, že na tyhle věci nezbývá čas.
*Hluboce povzdechne*
Škoda. Škoda, že tomu tak je. Naštěstí ale stále ještě existují lidé, kteří ví, že ani na toto by se nemělo zapomínat..
Krásná slova, (Ta)jemná šeříková vílo!

10 miley-lovely-cyrus miley-lovely-cyrus | Web | 21. června 2012 v 8:15 | Reagovat

Ahoj :-) na blogu mám soutěž SONB  2012 :-) Přihlaš se :-)

P.S.-A super článek! :-)

11 Naty-sweet Naty-sweet | Web | 22. června 2012 v 14:13 | Reagovat

Je to nádherné napsané.Jako kdyby ty sama si byla součástí slov,splývala s nimi,hrála si a utvářela něco výjimečného.
Cestování.Kam bych se já chtěla podívat.Ještě před nějakou dobou jsem si říkala,zda stihnu procestovat všechna má oblíbená místa.Jestli stihnu všechno co bych si přála...
Paní učitelka na dějepis nám připomněla,že někdy v srpnu bude vidět jakási kometa a další až za x let.Já na to určitě zapomenu,ale přála jsem si jí vidět.Jenže pak...až budu v nebi.Moje duše bude cestovat po světě.Stihne vše co si bude přát a dokonce takových komet uvidí z nádherného obláčku ještě spousty.Já věřím,že se v nebíčku budu mít dobře,že to bude ráj,kde se vyplní mé nejtajnější tužby a že Bůh mi pomůže napravit i mé chyby...
Nevím,zda byla myšlenka tato..Asi ne,ale chtěla jsem to napsat :)).

12 Šeříková Šeříková | Web | 24. června 2012 v 19:00 | Reagovat

[1]: Jů, děkuju! :-)

[2]: Děkuju :-)

[3]: :-)

[4]: Děkuju :-)

[6]: Děkuju :-)

[7]: Opravdu? To jsem moc ráda! :-)

[8]: roztančená báseň? Děkuju :-)

[9]: Ze spánku se všichni jednoho krásného dne probudíme. Děkuju! :-)

[11]: Opravdu? Děkuju moc! :-)
V nebi se splní všechno, to mi také dává sílu do života :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama