Palác pod studánkou

3. června 2012 v 19:13 | Šeříková |  Povídky
Když sluníčko usíná na červáncích a měsíc tančí, psíci se schoulí pod peřinu. Čekají na svou pohádku jako ráno na první rosu. Hluboký nádech lásky, který spustí výlet do světa fantazie. Do paláce pod studánkou..


Tam, kde zpívaly šeříkové dryády, tam, kde ranní rosa hladila tváře jako slzy radosti, tam, kde se duha dotýkala stébel trávy, co snily nad svými vílami, zurčela nádherná, čirá studánka splněných přání. Kdybychom, jako mořské panny, plavali dolů, za neobjevenými zázraky, uviděli bychom akvamarínový palác. Zářil modrou barvou vnitřní síly, šátky lehkého vodního vánku česaly vlasy všem řasám. Za okny z korálových barev plulo několik psíků. Místo tlapek mávaly drobnými ploutvemi. Mnozí se podobali nočnímu nebi, jiní zase připomínali vycházející slunce, další naopak konejšili jako teplo obláčkových peřin. A pouze dvě jemné fenečky vydechovaly čistou lásku. Sindynka s Andělkou. Svýma velkýma, kulatýma očima hvězdných dálek si prohlížely jediné morčátko v království. Nikdo ho neměl rád, možná proto, že bylo odlišné. Jmenovalo se Montíček a rozdávalo hravost propletenou zlatou nitkou víry v kouzlení bytostí maminky přírody.
Psí slečny prošuměly blíže k ojedinělému tvorečkovi. Dvakrát mu olízly růžový čumák, aby snad neplakalo. Vzhlédlo, plné radostného pochopení upředeného z vlny splněného přání, zapískalo. Jak příjemně doléhal jeho tenoučký hlásek do útesů naděje. Vzbudilo i rusalku donedávna bdící nad spícím zvířetem. Pohádkově se usmála. Přiskočila k novým přátelům, každého něžně pohladila dlaněmi hřejícího achátu, šeptala: " Prosím, pojďte se mnou do světa nad hladinou naší oázy klidu, prosím, pojďte sdělovat poselství dále, mezi bytosti světelné, přezdívané lidmi!" Říčka již mizela v nedohlednu..
Když se doplahočili na souš, nyní už s packami, žasli nad oslnivou září večerní luny, která líbala cop plačící dívce. Ne, necítila se opuštěná, jenom uvolnila veškeré pocity. Moc toužila po přátelích. Po dušičkách bez ega.
Sindy se jí stočila do klína, Andělka pod hubená lýtka, Montíček olizoval vychladlé prsty u nohou. Přišli se stát domácími mazlíčky.

A teď mi zde hrají nějakou neznámou píseň z kňourání, pískání a štěkání ;)

PS: Citově zabarvená slůvka přece patří k pohádkám, nebo ne?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 3. června 2012 v 19:24 | Reagovat

Ano, ta slůvka jsou vlastně pohádka, to ostatní je jen děj... Co je to vlastně pohádka? Něco dobrého.
Nádherný příběh...

A jé - pěkný kabátek :-) Není to Gejša? :-)

2 Ilma Ilma | E-mail | Web | 4. června 2012 v 18:57 | Reagovat

Nemám slova. Jak jinak, než povedené..

3 Petr Hynek Petr Hynek | E-mail | Web | 4. června 2012 v 21:34 | Reagovat

Opět protkáno poetickou nití, jak jinak ;-)

4 Lucerna Lucerna | Web | 5. června 2012 v 21:03 | Reagovat

To je milunke :D. Ja si zajtra ponesem domov vytuzeneho fesaka, psika :D.

5 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 6. června 2012 v 10:10 | Reagovat

Panečku. Psát takhle... to bych zase jednou mohla udělat češtinářce radost. Ale to by musela dávat slohové práce jiného typu. Posledně to byl referát.

A mimochodem, děkuji.

6 Amelie Amelie | Web | 7. června 2012 v 1:34 | Reagovat

Mám ráda tvé nádherné řádky.

7 Naty-sweet Naty-sweet | Web | 7. června 2012 v 20:35 | Reagovat

To je krásné :)).Já miluji své domací mazlíčky.Kocourka a morčátko.Kocour je bohužel rozmazlený a ničeho krom jídla si nevšímá,ale Lillynka je skvělá.Až na to,že nevydrží půl hodiny,aniž by se počůrala je dokonalá.Zvířátka jsou nevinné,milující bytosti a já je nikdy nepřestanu obdivovat.:))
Krásně napsané.:)

8 Mniška Mniška | E-mail | Web | 11. června 2012 v 23:03 | Reagovat

Dostávám se k blogu takto pozdě večer a přiznám se, že už jsem trochu unavená, ale možná právě proto nelituji toho, že jsem si přečetla tuhle milou povídku. Líbí se mi na ní všechno: akvmarínový palác! Pejskové a samozřejmě morčátko Montíček, pro kterého jsem v této pohádce získala slabost. Všechny postavy jsou mi ale moc sympatické, zrovna jako Ty.
Je to moc milý příběh, kde dominuje láska, o kterou svými slovy pečuješ jako nikdo jiný!

9 Šeříková Šeříková | Web | 24. června 2012 v 18:27 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]:[5]:[6]: Děkuju vám všem moc a moc! Vaše slůvka mi dodávají chuť do psaní :-)

[7]: Tvoji miláčci mají krásná jména. Děkuji moc :-)

[8]: Kdyby nebylo mých myšáčků a psíků, kteří mají srdíčka čistá jako akvamarínové studánky a očka plná tajemství jako paláce. Děkujeme, všichni :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama