S láskou paprsků

15. července 2012 v 19:51 | Šeříková |  Příroda kouzlí
Slunce pomalu otevřelo své nádherné oči už po ránu plné čisté radosti. Nechalo paprsky zahřívat krajinu jako prochladlého psíka zlatou bavlnou. Lehký vánek svěžího léta pohladil šátek večera a něžně ho sendal z nebe. To se změnilo v čirou probouzející se studánku. Šumělo drobnými vylekanými mraky, které začaly tiše plakat, aby vykouzlily na lučním koberci z květů heřmánku perly rosy. Blýskaly se všude, v korunách jabloní, mezi neposednými pramínky růžovánkových vlasů třešňové dryády, stékaly z tváře jitřní víle, krášlily i vzduch svou příjemnou vlhkostí. Bohužel se v osuškách skřítků zcela ztratily. Přesto světu vyčarovala úsměv na rtech. Její zmizení nadšeně oslavovali ptáci, neboť si konečně mohli jít "přátelsky" popovídat s unavenými žížalami. Sova přístavu snů zahájila den.

Miluji, když se stihnu projít v drahokamech přírody. Nechám si ozdobit kotníky, dlaně i svou nadšenou duši. Zvonkohry začínají pomalu hrát, potoky bublat, rusalky se převlékají do leknínového šatu, strážní andělé jemně budí svěřené spáče, křídla motýlů se odráží v čistotě nového začátku. Cítím se nádherně, jako kdybych se stala květinou a rostla s každým milým slovem. Omotává mě prudké světlo z oblohy místo pouličních lamp. Les pohupuje korunami, aby přiměl k oslavám zvířátka. Jenom peřina se schoulí do klubka, protože koťátka myšlenek již běhají okolo prázdné stránky. Ráno je živé, nakažlivé, zklamané, zářící. Není důvod ho nenávidět.

Stíny tančí do naší přirozené výšky. Vyhřívají se na mýtinách, závidí lidem čerstvou zeleninu posetou neuvěřitelnou energií. Poledne představuje most mezi odpočíváním a hravostí. Brána k dalšímu dobrodružství se otevírá. Několik poustevníků opět bloudí po vyšlapaných cestách k oáze klidu, kde se setkají s jednorožci inspirace, vrby mávají svým přátelům usedajícím k rozložitému kmeni s dalším kořením pocitů, duby se snaží přilákat zatoulané básníky nenápadnými prasátky v čupřině. Veškeří obyvatelé Země se starají o krásu přítomného okamžiku nenápadnými zaklínadly, rozsévají do chvátajícího větru medicínu potěšení.
Odpoledne splývá se světle zelenou aurou. Léčivé, opatrné, ztracené, protrpěné, ale pomíjivé. Přetéká nesmyslnou prací, utíká od reality, snaží se vznést do oblak, protože se za chvíli ponoří do příjemného mlčení. Podobá se duze - když hraje barvami, žádné srdce nevydrží bez zajásání, když odchází, pouští mírnost bez křiklavé pastelky ze vzdušné klece.



Příště: S láskou šátků noci :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zelenykavalir zelenykavalir | Web | 15. července 2012 v 20:58 | Reagovat

Otévírá cestu do pohádek, tak jako tvé procítěné povídky :-)

2 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 15. července 2012 v 21:38 | Reagovat

Moc hezky napsané :-)

3 Natty Natty | Web | 16. července 2012 v 7:00 | Reagovat

Máš srdce tam, kde má být a v tvém psaní to je cítit - krásný nový týden :-)

4 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 16. července 2012 v 10:14 | Reagovat

S láskou se pročítám magickými řádky :-)

5 terka-vesela terka-vesela | 16. července 2012 v 12:44 | Reagovat

s láskou čtu každé tvoje články
s radostí pročítám tyto stránky:-)

6 Mniška Mniška | E-mail | Web | 16. července 2012 v 17:57 | Reagovat

Teda, právě jsi mě natěšila na příchod letní noci, těším se, až nastane a až budu moci poslouchat Tvoje řádky, které tu noc tak nádherně popsaly!

7 Taure Taure | Web | 17. července 2012 v 9:48 | Reagovat

Ach Šeříková...přála bych si na chvíli vidět Tvýma očima :-)
Můžu mít dotaz?...Snažím se totiž o to,abych viděla jako Ty a spousta další lidé...abych viděla a slyšela jemnohmotné. Myslím,že se posouvám kupředu,ale občas si říkám,jestli si něco jenom nevymýšlím.
Jeden den jsem se dívala na naši malou vrbičku a v mysli se mi vynořil obrázek dryády té vrby. Byla celá zelená,zelené oči a vlásky stejné,jako má vrba lístky. Je možné,že tak opravdu vypadá,nebo to je jen má fantazie?

8 Nikollet Nikollet | Web | 17. července 2012 v 10:55 | Reagovat

krásné, chytne to za srdce :)

9 Šeříková Šeříková | E-mail | Web | 18. července 2012 v 11:09 | Reagovat

[1]: Děkuju :-)

[2]: Děkuju moc :-)

[3]: Opravdu? Děkuju moc! :-) Také přeji krásný nový týden..

[5]: A já s láskou děkuji,
s radostí se červenám :-)

[4]: S láskou děkuju za všechno :-)

[6]: Děkuju moc. Ty mě vždycky neuvěřitelně potěšíš :-)

[7]: Svět tvýma očima je určitě nádherný, Taure :-)
Děkuju moc za důvěru, odpověď už znáš:
"Ahoj Taure,
nevím, jak jsi zvyklá na odpovědi z blogů a jestli by sis ji u mě přečetla, tak ti ji píšu raději sem.
Fantazie je součást našeho vnímání jemnohmotného světa, proto myslím, že jsi spatřila skutečnou dryádu. A schopnosti jasnozřivosti, jasnosluchu, jasnocitu se časem projeví samy. Nemusíš na ně spěchat, neboť se ti zjeví vše v pravou chvíli. Kdybys zrovna nebyla připravená, mohou tě pěkně vyděsit. Věřím, že se ti všechno povede! :-)Ahoj Taure,
nevím, jak jsi zvyklá na odpovědi z blogů a jestli by sis ji u mě přečetla, tak ti ji píšu raději sem.
Fantazie je součást našeho vnímání jemnohmotného světa, proto myslím, že jsi spatřila skutečnou dryádu. A schopnosti jasnozřivosti, jasnosluchu, jasnocitu se časem projeví samy. Nemusíš na ně spěchat, neboť se ti zjeví vše v pravou chvíli. Kdybys zrovna nebyla připravená, mohou tě pěkně vyděsit. Věřím, že se ti všechno povede! :-)"

[8]: Děkuju moc! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama