Sasanková víla

6. července 2012 v 14:58 | Šeříková |  Povídky



Sasanka se zavrtala do vyhřátých peřin tak, jako slunce zapadlo za obzor mezi načechrané červánky. Naposledy se usmálo na svět, než zcela zmizelo v oranžové mlze. Měsíc se pomalu procházel po hladinách čirých studánek a hvězdy, co pomalu otevíraly víčka, se zrcadlily v dívčiných tmavě modrých očích podobných obloze, která se převlékala do nočního šatu. Luna šimrala poslední snílky po nosících. Celá kouzelná vesmírná říše opět pořádala bál. Zamávala štíhlým zápěstím svému strážnému andělovi s roztomilými slůvky: " Andělíčku můj strážníčku, opatruj prosím mou dušičku, opatruj ji ve dne v noci, buď mi stále ku pomoci. Dobrou, Liro!". K hrudníku si přitulila dřímající Andělku, aby se mohla nechat unášet uklidňujícími vlnkami hudby jejího jemného srdce. Sama se konečně vydala za šuměním moře splněných přání blízko přístavu snů. Mimo hubené tělo chráněné spánkem, schoulená v hladké hřívě sněhového jednorožce zmizela ve zvonkohrové spirále. Užívala si plnými šálky překrásnou hru barev.
Vždy se ocitla ve víru přírodních duchů. Někde uprostřed louky poseté heřmánkem. Vzduchem poletovaly zamilované sakurové lístky. Bylo to dílo pomněnkových víl políbených inspirací. Povídávaly si s rusalkami konejšivých potůčků, kde si i dryády užívaly přicházejícího léta v rozcuchaných korunách stromů. Skřítci přikládali meduňku na drobná zranění zatoulaných zvířat, každá rostlina vyzařovala úžasné emoce, elfové přilnuli k zemi s obrovskou láskou, bludičky ukazovaly cestu zesnulým, světlušky pomáhaly stéblům poznávat veškerou krásu okolo. Na nebi zabaleném do modré deky zněla líbezná harfa v léčivých rukách archanděla Michaela, serafíni oslňovali zlatými volánky neznámého zpěvu a hleděli na duhovou auru. Jakoby ji nosily ve své vnitřní svatyni.
Tentokrát se ztrácela v nekonečné zelené. Zelené jako chladivé dlaně matky přírody, tajemné jako čtyřlístek ukrytý pod kopretinami, kolébavé jako plynulý mír. Nikde nešeptaly lesy, neodrážely se veselé verše večerního plesu i obrovská křídla, pod nimiž se ukrývala, se ztratila pryč. Místo všeho vnímala jenom tiché zvuky kouzelných sasanek. Pomalu modroočce vzaly nevyřčené věty z rozechvělých rtů, vykvétaly se slzami nepopsatelného štěstí, když se mezi tyrkysovými závěsy objevila průsvitná žena. Tančila, aniž by se pohupovala, mluvila, aniž by pohnula ústy. Plná lásky v úchvatných vlhkých očích políbila dívku na kakaové vlasy.

Na bublinách perel ranní rosy připlulo jitro. Váhavě otevřela oči slepené spánkem. Něžně Andělku položila vedle sebe. Přikryla milovaného tvorečka hedvábnou záclonou místo peřiny předtím ležící na ní. Postel se proměnila v měkoučký maceškový koberec a bílí strop vystřídala ta mírná zelená ze snu. Nelekla se, necítila strach, vlastně necítila vůbec nic. Koťátka myšlenek spokojeně předla v pevném klubíčku, omotala rozcuchaný pařízek. Celou magickou říší vládlo příjemné ticho, co lehce přerušovaly zurčící pramínky vodopádu. Sasanka vzala psíka do náručí a procházela se za dešťovou melodií.
Vzduchem se linula omamná vůně šeříků. Zakazovala si k oněm květům přivonět, ale nohy přestaly poslouchat. Zhluboka se nadechla. Přála si ztratit se v milé fialové auře, vznášet se jako pírka pampelišek hledající nový domov. Mezi prsty ucítila cizí energii, která odčarovala veškerou mocnou touhu rozplynout se jako sníh pod rouškou slunečních paprsků. Hnědovláska poznávala vílu, tyrkysovou, stále vnímala přátelský polibek ve svém srdci.
" Ahoj, Sasasnko," vyřkla ozvěnovým hlasem rozptylujícím se v nesmírné ochotě. Dívka se chystala odpovědět, jenže písmena se úplně vypařila. Zmohla se pouze na úsměv.
" Mlčení svede mnohem více než jakákoliv báseň. Prosím, nyní nemusíš dělat vůbec nic, neboť prázdnota je místo pro odpočinek. Žádná bolest, trápení nahradí laskavost, neviditelnost se stane vzduchem. Jako dlouhé čekání na pravou spřízněnou duši. Zdá se to děsivé, že ano? Obrovské úsilí, než sasanka vytvoří květinu.
Představíme si novou pozemskou bytost bez svobodné vůle, bez emocí, bez přání," podrbala Andělku za ušima, " Copak bys dalšímu životu darovala?"
Sasanka pátrala po dětské řeči. " Vzpomínky na lůno, ze kterého vyšla na svět, víru v sebe sama, sedmikrásku nevinnosti, moudrosti, ladnosti, obětavosti, naslouchání, křehkosti a neviditelné poznání. Sny vzdálené zářivé hvězdy, které ožijí. Stvořila bych dryádu s myslí víly." zaplakala.
" Kdykoliv budeš unášena zoufalstvím nebo beznadějí, vzpomeň si, copak máš v sobě. Na zázrak před chvilkou osvícený."

A sen odletěl na křídlech fantazie..

Obrázek: mariemab.com
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Benny Benny | Web | 6. července 2012 v 15:10 | Reagovat

Pěkná povídka :-)
nádherný lay!

2 terka-vesela terka-vesela | 6. července 2012 v 19:06 | Reagovat

nádherné, používáš moc pěkná slova!:-D

3 Mniška Mniška | E-mail | Web | 6. července 2012 v 20:42 | Reagovat

Ztratila jsem se v potůčcích Tvých myšlenek a těžko je mi, když vycházím ven. Být v zajetí Tvých slov je to nejkrásnější "vězení", jaké může existovat. Lehávat v maceškách je líbezná představa, stejně jako být pohlazena sametovou hřívou jednorožce.

4 Ame Ame | Web | 7. července 2012 v 10:30 | Reagovat

Já mám tři zlaté retrívry Maxe, Tommyho, Mikyho a jednu border kolii Billyho :)

5 Benny Benny | Web | 7. července 2012 v 14:24 | Reagovat

Každému si líbí někdo jinej :-)

6 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 16. července 2012 v 10:09 | Reagovat

[3]: To není vězení, to je dno čisté studánky, ze kterého se po jemných slůvkách nejde odpoutat :-)

Nádherná slůvka... Nádherná Sasanka!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama