Víla Houslistka

10. července 2012 v 20:35 | Šeříková |  U studánky
Jak křehká umí být slůvka, když jsou upřímná.. Dokáží políbit ztrápenou duši nebo zranit pouhou myšlenkou. Třísní se v nich vlnky emocí, cinkají jako písně ve vánku, milují se jako paprsky při západu slunce. Ale někdy zůstávají neuvěřitelně prázdná. Tak prázdná, že zaslechneme prudkou ozvěnu bez písmen. Má i hudba podobné schopnosti? Proto mě tedy bolí u srdce, kdykoliv se zaposlouchám do naříkavých tónů bubnů a vyčerpaných kytar? Možná ano. I tóny se staly lidskou zbraní proti nebeské kráse. Z čeho uděláme ještě ničivou esenci? Z přírody? Existuje jed, co může nadobro uhasit víru uvnitř?


Vzpomínky, oblásky na roztřísněné hladině usínající studánky, slzy stromů, které nenalezli milého člověka před smrtí, děťátka bez rodičů, opuštění psíci, bytosti vyhozené ze svých domovů. Ano, život opravdu pekelně bolet. Doufám, že právě tohle dále přetrvávat nebude. Nekonečná víra, zamilovaní andělé, obláčky prohánějící se okolo mého těla, druhý svět, kvítky něžné růže mě hladí po vlasech a díky nim vím o pravé existenci. Potřebuji světlo abych přežila, musím dýchat deštík na provázku, abych splynula s šumením moře, nikdy nesmím opustit kořeny, abych se nezvdálila překrásné Zemi. smysl života ve všem. V každém drobném úsměvu, doteku hojící hluboké rány. Jsem jako Víla Houslistka unášená melodií rostoucích stébel trávy.


Miluji, když se celá příroda budí. Ptáci začnou šířit lásku, oblaka roztrhnou provázek s perlami rosy, mlha se v ústech rozpouští jako voda z křišťálového potůčku. A slunce. Nádherné slunce pomalu vychází ze svých růžovánkových peřin, neboť chce potěšit celou naší říši. Elfí rodinky rozsvítí les jemným zpěvem, víly podrbou za ušima své tvorečky, strážníčci polechtají spáče na chodidlech, hvězdy unaveně zavřou ztešklá víčka a ztratí se do přístavu snů. Místo něhy noci přitančí svěží ráno.


Pouze malý myšlenkový pochod na zahnání chmur
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | Web | 11. července 2012 v 11:31 | Reagovat

Letní rána zbožňuju. A ta fotka je dokonalost sama.

2 terka-vesela terka-vesela | 11. července 2012 v 15:52 | Reagovat

já nejsem moc dobrá na vyjadřování, takže dokážu říct jenom jedno slovo: nádherné!!!:-)

3 Petr Hynek Petr Hynek | E-mail | Web | 11. července 2012 v 21:22 | Reagovat

Ačkoliv končím se svým blogem, sem vždy rád zajdu na návštěvu, smím-li ;-) Rozumím zpěvu tvého srdce, tanci tvé duše, protože i má duše uvnitř těla tančí a srdce zpívá, a jednou, jednou budeme všichni. Už teď jsme tvůrci svého království,jen si to možná často neuvědomujeme. Díky za tvá slova, která mi často mluví z duše, vílo šeříků, houslí i poezie...

4 Mniška Mniška | E-mail | Web | 12. července 2012 v 9:20 | Reagovat

Něžnost Tvých slov nezná mezí, kéž by si je mohlo přečíst víc lidí, aby si všichni uvědomili, jak nádhernou pravdu máš a jak umí být tato něžnost moc příjemná a sladká, když se v ní koupeme při jejich čtení

5 Vendy Vendy | Web | 12. července 2012 v 9:25 | Reagovat

Tohle mi připadalo trochu jiné než tvé obvyklé povídání - ale stejně výborné.
Vílo Houslistko, která hudba tě tak odradila? Bubny a kytary... myslíš tím metal?
Protože ten jako jediný se mi zdá být zbraní proti lidské kráse. (Zejména ten heavy, z něj negace přímo tryská).
Ale možná se mýlím a je to  o něčem úplně jiném. V každém případě, Víla Houslistka zní báječně a ve společnosti Enyi určitě vytvoří nádherné duo. 8-)

6 Beruščiny dobroty Beruščiny dobroty | Web | 12. července 2012 v 12:41 | Reagovat

Ahoj zdravím tě byla bych moc ráda kdyby jsi navštívila můj blog a třeba si vybrala něco z našich nabídek dobrot děkuju předem :-)

7 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 16. července 2012 v 10:11 | Reagovat

Léto je celé krásné... Ranní budíček za cvrlikání ptáčků, večerní posezení s rodinou u západu slunce...
Všechno, co dovede příroda, se musí ocenit srdcem!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama