Eflka podzimního vánku a vůně jara

14. srpna 2012 v 13:25 | Šeříková N. |  Inspirativní lidé
Vzpomínám si, jak se proháněla mezi lučními stébly. Její vlasy mi připomínaly lístky obarvené babím létem, v očích se zrcadlila vůně přicházejícího jara. Elfka hubená jako srpek měsíce, když odplouvá na konec couvání, v nadpozemských dlaních hladila pastelky, kterými kouzlila po pomněnkové obloze. V oáze mojí fantazie. Byla to má jediná kamarádka, dokázala, abych se konečně přestala bát mluvit s lidmi.


Ještě teď cítím maminčin dotek a slova: " To je nějaká malířka. Nechceš se jít podívat blíž?". Pomalu se pouštím konejšivé ukolébavky třísnících se vlnek v kašně ozdobené několika malými mincemi. Možná jsem si tam kdysi jednu také hodila a přání mi přiletělo přímo k srdíčku. Paní se hrou barev čarovala po sněhobílém plátně jako elfka z krajin fantazie. Opodál se usmíval vysoký lesní skřítek. Netušila jsem, jestli se opět nevznáším někde mezi oblaky, ale když mě v rukách hřála záložka s podpisem, věškeré pochybnosti se v radosti zcela rozplynuly. Aventurýnová královna skutečně připlula z přístavu snů. Od té chvíle s její říší věčné volnosti ožívám, z tichých poselství vyrůstám jako květina z přírodní svatyně, nechávám se léčit medicínami duchů stromů, probouzím se s dušemi kamenů v náručí. Kdykoliv cokoliv bolí nebo neslyšně přichází trápení, otevřu knížku, abych se mohla ponořit do nádherné brány, tančím mezi vílami s vládcem bezových keřů. Tam se slzy promění v perly ranní rosy.
Víra předchází zázraku. Dlouho jsem tajně doufala, že rusovlásce budu moci říct, co všechno mi přivál vlahý větřík obrázků, vyprávět o otevřených dveří k úplně jinému vesmíru, o medové bytosti s šálkem dobrého čaje. Jenže představy zastínila má rozpínající se plachost a když se konečně, po řadě letech, objevila v Letňanech, nohy raději utekly. Oči toužily splynout s vynořujícím se duhovým šátkem neuvěřitelného pocitu štěstí. Řeč úplně zmizela.
V jablečné áleji Edenu jsem se podvolila omamné vůni rozkvetlých šeříků, u kterých si brousil své šípy anděl zamilovaných. Zvláštní, že v obchodním centru plném uspěchaných lidí se umíme zastavit za působení medicíny malování. Paní Brožová v šatech z mechových obláčků zářila mírem, světlou aurou sakurových hájů. Stačilo poze zavřít víčka a ocitnout se v objetí měkkosti růže. Proč to nedokáží vnímat všichni? Proč zatahujeme závěsy před měsíčními paprsky? Proč se za letního jitra ani na minutku nezahledíme na sluneční představení? Ale každý zůstal stát.. Nepošlapal drobné kvítky obrazu. Přece jenom stále bydlíme v pohádkové realitě..
" Vltava, taková divoká dryáda, která se mění ve vznešenou dámu," představovala nové schody do říční říše, stékaly po pastelkách. Ještě nádhernější než běžné umírající koukání na nekonečnou Vltavu. Poté se v ní objevila vlídná tvář propletená dětskou křehkostí. Někdy bych se ráda procházela s paní Brožovou po kapkách vody jako s elfkou z peřin mysli. Prostě si lehnout a odletět za voláním matky Země, kde se plátna ztratila ve skutečné kráse. Galerie zpívala klidným hláskem písničku sladkých snů a voněla po jedlové smůle. Zasněný ráj. Kéž bych tam zůstala déle, třeba by se probudila má pořád ospalá inspirace s pohlazením voňavé Múzy nadpozemské malířky.


Přála bych si pohladit jednorožce..

***

Tam, kde leží svět vánoční pohody..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cielin Cielin | Web | 14. srpna 2012 v 15:06 | Reagovat

Nádherné povídání o kouzelné víle pastelek a elfce barevných snů :-)
Viděla jsem se s ní jen jednou a tehdy jsem si nic neuvědomila. Kdybych ji spatřila teď, už bych poznala magickou auru, která kolem ní září. Kdysi jsem si naivně myslela, že víla může být jen to, co Maruška namaluje - teď vím víc :-)

Ačkoliv tvrdíš, že inspirace levituje nad ospalými beránky, přesto píšeš jako ze sna :-)

2 Vendy Vendy | Web | 14. srpna 2012 v 18:24 | Reagovat

Múza se probudila. To, co spalo, otevřelo oči a roztáhlo nádherná motýlí křídla, modrá křídla nadějí a snů.
Šeříková, tohle byla úžasná jízda.

3 Elisis Elisis | Web | 14. srpna 2012 v 20:58 | Reagovat

Okouzlující vyprávění o paní Brožové a magických hrátkách pastelek :-) Vůbec mi nepřijde, že by se Múza vzdala polibků Tvé maličkosti, každé slovo je jako dotek snového obláčku.

4 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 15. srpna 2012 v 23:27 | Reagovat

Paní Brožová je úžasná osobnost a její obrazy si mě získaly. Ovšem neuvěřitelné je, kolik slov, článků a krásných slov pro ni dokážeš najít Ty. :)
Mimochodem dnes jsem navštívila poštu a svěřila jí balíček s fialkovým dárečkem. :)

5 Mniška Mniška | Web | 16. srpna 2012 v 9:13 | Reagovat

Není pochyb o tom, o kom mluvíš. Ty už jsi o této pastelkové královně napsala spoustu krásných a šlechetných slov. Ona si to zaslouží.
Nečekala bych, že jsi byla vůči paní Brožové tak plachá. Já jsem si vždy myslela, že jste veliké kamarádky a že spolu udržujete kontakt už od počátků Vašich setkání.
Máš jí skutečně srdečně ráda, to je patrné. A je neustále v Tvém srdci, které hřeje

6 terka-vesela terka-vesela | 16. srpna 2012 v 19:01 | Reagovat

Inspirace se vrátila a krásná slova s ní:-)
Jinak... ani nevíš, jak moc ti děkuju, že čteš můj blog. Díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama