V oblacích

19. srpna 2012 v 20:02 | Šeříková N. |  Povídky
Někdy nesmíme plácat slova na něco, co ani nesvedeme popsat.. :-)
Ještě bych moc ráda pověděla, že povídka se vůbec netýká mého života..



" Pročesávám maceškový koberec tak, abych mohla vnímat tiché vydechování každé rostlinky. Připadám si jako šeříková Šahrazád, co se se svým vysněným princem vznáší v oblacích. Přála bych si zrcadlit hvězdy ve svých očích nočního nebe, po kterém nyní plují dva nádherné lekníny po velkém listě. Jak proplétají své měkké lístky, nenápadně se dotýkají, kdykoliv se ocitnou ve hře barev zapadajícího slunce. Schoulila bych se v jejich hřejivé lásce, v křehkosti potůčku šeptajícího utajená poselství. Vílu tu nádheru pozorují z větví dvou starých vrb.
I stromy proplétají dlouhé copánky, navzájem si předávají vnitřní mír. Objímají se, téměř každý klacík spolu propojují. Ožívám s dryádou ztrácející se v náručí hezkého dévy. Schovávají se v dutině za závěsem ševelení dlouhých culíků. Znají se nejspíš tisíce let, možná věčnost. Zestárnou vedle sebe jako lidé. Jenže nikdy úplně nevyhasnou.
Koukám, jak proplouváš světem fantazie, na loďce z přístavu snů, s vírou místo kormidla se ztrácíš ve vánku vlastní inspirace. Vypadá krásně. Tvá říše, kde zatím kouzlo dobra drží jednorožci, víly nevyhledávají žádné skrýše před temnotou, protože neexistuje. Oba zůstáváme dětmi, utíkáme před skutečným světem dospělých. Ve vzpomínkách se touláme za šeříkovými keři a stále hledáme anděla, který tu omamnou vůni posílá. Jenže vždy odletí. Čirými studánkami si prohlížíme okolí, držíme klíč k měsíčnímu království. Člověk by řekl, že musím být opravdu šťastná. Ale já nejsem. Jenom elfky sladkých snů poznávají volání z mého snění. Toužím po lásce. Po noční medicíně z klidného heřmánku, něžných květů růže a nepomíjivé volnosti.
Chytám šátky večera, abych je ozdobila slzami jako mořskými perlami. Pořád něco píšeš. Příběh ztraceného pírka? Verše o klubku snů? Nevím.. Jenom se tajemně usmíváš. Kéž bych se objevila mezi řádky slov. Třeba jednou budou znít nebeské harfy pro nás.. Proč mě neslyšíš?"
Chlapec, skoro muž opatrně vložil list papíru překrásné dívce do dlaní. Veškerý strach a smutek se ztratili ve slůvkách " Miluji tě".


Obrázek je tvorbou Marie Brožové
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cielin Cielin | Web | 20. srpna 2012 v 7:33 | Reagovat

Ta úvodní věta má nádherného smajlíka, i já se nad slůvky dovedu jen usmát :-) Protože můj slovník nestačí na to, abych vyjádřila svůj obdiv a zároveň emoce, které ve mně řádky plné lásky, něžnosti a snů, vyvolaly :-)

Nádherná!

2 terka-vesela terka-vesela | 20. srpna 2012 v 12:00 | Reagovat

Cielin má pravdu. Ani moje slovní zásoba nestačí na popsání Tvého dokonalého světa:-)

3 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 20. srpna 2012 v 13:48 | Reagovat

Kouzelné :-) A čímpak je nakreslen ten obrázek, nevíš to náhodou?

4 Elisis Elisis | Web | 20. srpna 2012 v 15:08 | Reagovat

Každé slůvko září v opojení lásky, krásy, jemnosti a snů. Čarovné.

5 Vendy Vendy | Web | 20. srpna 2012 v 20:43 | Reagovat

To je nádherná povídka, ovšem nejhezčí je samotný závěr. Kouzelné, jako vždycky v tvém šeříkovém království. :-)

6 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 22. srpna 2012 v 19:11 | Reagovat

To je tak nádherné! Opravdu kouzelná povídka, dokážeš vyjádřit slovy něco, co se snad slovy vyjádřit nedá... Já... nemám co dodat, je to překrásné.

7 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 26. srpna 2012 v 18:14 | Reagovat

Další můj útěk z reality...
A to se při čtení článků nestává často ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama