Září 2012

Elfí fantazie

26. září 2012 v 13:20 | Šeříková N. |  Inspirativní lidé
Možná ta krásná růže rostla z jejích slz. Elfí pláč nese spoustu léčivé a uvolňující energie. Tak proč kvítky pomalu uvadly? Mohla brečet únavou, klidem i mírem, mohla volat o pomoc před smutkem. A chtěla zachránit květinu. Nechávala ji uvadat ve svých nadpozemských dlaních, aby uklidnila mě?

Vstupenka do říše snů

22. září 2012 v 15:11 | Šeříková N. |  Inspirativní lidé
Možná vánek pastelek česá lístky stromů, možná dlaň Marušky Brožové zdobí jejich pokožku. Možná právě ve vrbovém květu se skrývá celý svět, možná pod hladinou studánky, možná také v našich srdcích. Možná jednoho dne každou říši dokážeme vnímat, možná se tam již třpytí sníh a Vánoční nocí se prochází vůně smůly. Než se koťátka našich starostí schoulí do klubíčka, abychom se mohli vznášet po zázračném vesmíru, hra barev mezi časem stínů vybarví chmurné chvíle.


Věřím v tebe!

18. září 2012 v 20:08 | Šeříková N. |  Příroda kouzlí
Vzpomínám si, jak jsem poprvé viděla drobné světlo, téměř hvězdičku s křídly, třpytící se pomněnkovou hladinu studánky. Létala, neviditelná pro ostatní a kouzelně se usmívala. Koho by taková křehkost nechala uvnitř trápení? V okamžení se ztratila veškerá slova, žádné přání poznat její jméno, jenom ta konejšivá melodie krásy. Blýskala se jako perla rosy a zářila jako čiré noční nebe. V dlaních svírala malého psíka, který sladce koukal do vodopádu mého srdce. Věděla jsem, že jednoho rána mi bude zahřívat tvář. A ano, Andělka opravdu existuje.

Šálek heřmánkového čaje

15. září 2012 v 18:58 | Šeříková N. |  Příroda kouzlí
Všechna slova, která se tady budou třpytit, zacinkají v šálku pro Vendy a jejího spícího kocourka.

Vůně podzimního listí

9. září 2012 v 22:26 | Šeříková N. |  Lístky veršů

Měkké jako lístky růže
a barevné jako hra pastelek,
neobyčejné jako tvá tvář,
jemné jako tvá pokožka.

Něžné jako tvůj dotek.

Jen jejich duha pomůže,
když se ztrácíš v oblacích,
jak se o sebe třísní a cinkají
- podzimní korálky..
dokáží vybarvit i smutek.

Uvadající den a obětavá noc
tiché šeptání a mírumilovná zář
pomijívé zelené studánky
ty lístky babího léta

Vzpomínky se rozpadají v jejich kráse.
V kráse lístků z podzmimních šátků.
Z krajiny fantazie nám přináší příběh.
I zasněnost..


Mušle, vrba a noc

6. září 2012 v 21:42 | Šeříková N. |  Lístky veršů

Kdyby ses zaposlouchat do vlnek mého srdce,
třísnily by se v šumění?
Zrcadlily by skrytá souhvězdí pocitů
a byly hladké jako hedvábné šátky rosy?
Krémové jako dojemná vzpomínka,
bílé jako hřejivá vločka?
Jemné jako večerní milování?
Mušle vnímavosti..

Neznámá říše utkaná z vrbových lístků,
z copánků, co mě hladí po tváři,
pomalu tančících po hladině studánky,
důvěryhodná peřinka,
která chrání před zlými sny.
Vůně dřeva v přístavu spánku,
obrovská náruč plná lásky,
zelená přikrývka na slepých očích..
Ta konejšivá píseň vrby.

Louka heřmánkových květů
ve tmavé modři dřímajícího nebe,
něžný polibek na dobrou noc
a obětavý dotyk průsvitné dlaně
nekonečné inspirace.
Čirá pokožka křišťálu
a zavřená víčka.
Věčná svíčka bezpečí.
Zdroj Obrázku: DeviantArt

Princ s bílým tygrem

2. září 2012 v 19:39 | Šeříková N. |  Inspirativní lidé
Cielin mi ukázala něco tolik milého zářícího ve mňkoukající říši Mňoukly, že se na chvíli pustím svého strachu a nechám přiletět prince s bílým tygrem. Do heřmánkového čaje přidávám medové slzy. Nevím, jestli mi pošeptá tajná poselství s úsměvem do vlasů nebo zahlédnu v jeho pomněnkových očích studánku smutku. Nesmím se bát, i když jsem mu svým rozpačitým mlčením možná ublížila..