Modré oči

5. října 2012 v 22:30 | Šeříková N. |  Povídky
Takové drobné povídání nanešené do trochu smutné povídky. Možná nejdříve nepochopíte anebo vůbec, proč jsem ji přiřadila k tématu týdne "Lenost", ale prosím, nezlobte se.


S úsměvem na rtech se ztrácela ve vzpomínkách. Bylo krásné, že se kdysi cítila pod peřinou, s hlavou zachumlanou v heřmánkovém polštáři, jako v maminčině hřejivém objetí, když unavená přišla z lesní procházky, naprosto klidná a nechávala se hladit křehkou dlaní své inspirace. Dokázala se zatoulat v chodbách mušlí a pomocí slůvek hledala nějakou kouzelnou vílu, která by jí ukázala celou nádhernou říši. Pokaždé plakala štěstím za jedničku s hvězdou svítící na slohové práci. Uměla se ještě dotýkat milých, hustých pramínků kakaové hřívy místo pochvaly. Nyní si upřímným přáním sáhla na hladké, holé políčko zdobené asi pěti slabými vlasy. " A tohle všechno jsem si udělala sama," vydechla deštík bolavých slz. Raději přivírala víčka před hleděním na ošklivé paže tvořené modrými žilami, slabým proužkem kůže protaženém po ostrých hranách kostí. Z něžné druidky se stal přízrak osamělých západů slunce. I ve hře paprsků se zcela ztrácela. Ne, nepřipadala si lehká, ladná ani pohádková. Vnímala se pouze jako prázdnou schránku pro ztrápenou duši.

I přes své slabé tělo chodila po odplutí měsíce běhat. Utíkala dvanáct kilometrů, jen a jen za tím dalekým javorovým hájem. Únavou, vysílením téměř omdlévala, ale nikdy nezastavila. Nechávala se unášet vlahým vánkem rána. Ošoupané tenisky si vyzula na posledním čtverečku silnice. Milovala polibky perel jitřního řetízku. Rozplývala se v jejich třpytivé konejšivé auře. A představovala si, že se uvnitř té drobné, vodové kuličky vznáší jako malá mořská víla. Lítostně uronila pár kapek pro vlastní prokletí, než zase začala závodit s větrem. Mlha před očima kazila jedinečnost sobotního rána. Už dávno neposlouchala varování vyčerpaného srdce. Z poslední energie si nabrala plnou hrst, která dívku odnesla až k lístkům javorů obarvených pastelkami babího léta. Po té podzimní barevnosti skákala prasátka paprsků. Cítila příjemné teplo, kdykoliv pohlédla do korun stromů zrcadlících čirou oblohu, na ojedinělou vrbu, co svými dlouhými, červenými copánky lechtala hladinu duhového potůčku. Anabela si dovolila odměnu. Nastavila nohy šumícím vlnkám, aby léčily rozedřená chodidla. Nemohla si pomoci, ale veškeré, sebemenší ranky vždycky zmizely. Bohužel už byla líná uvěřit zázrakům. Zradila sama sebe. " Kéž bych byla znovu zasněnou holkou, která mluví se svou fantazií. Ještě vloni, přesně tady, před mýma očima létala drobná víla.. asi přelud mojí dětské myšlenky," opatrně přilnula ke kmeni, " Tak moc mě mrzí, že jsem líná uzdravit se, že jsem líná hledat koření radosti, že jsem líná dál bojovat." Hlasité kručení v břiše skoro nevnímala. Klepala se silnou slabostí při představě dlouhého chvátání domů. Roztřeseně se zvedla, a když se chystala vyběhnout, na zem se snesla veverka se zářivě modrýma očima. Anabela se k ní dojatě naklonila a zašeptala: " Copak? Co bys hledala u bezvládného ducha, jako jsem já?", intuice řečí beze slov odpověděla: " Přítelkyni,". Se srdcem na dlani váhavě dala veverce očichat prst. Drobounký čumáček mírně zavětřil. Modroočka bez váhání vyskočila vyhublé na rameno. V úžasu, mizivém smutku a pochopení tiše vyčkávaly první červánky, co časem přivály sousta bohaté snídaně.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Angel :) Angel :) | Web | 5. října 2012 v 23:18 | Reagovat

Píšeš krásně...moc se mi to líbí a opavdu se nezlobím :-D

2 Cielin Cielin | Web | 6. října 2012 v 9:28 | Reagovat

Myslím, že plně chápu...

Kouzelné...

3 helena helena | Web | 6. října 2012 v 10:21 | Reagovat

Hezká i když smutná povídka.

4 Infinity Infinity | E-mail | Web | 6. října 2012 v 10:33 | Reagovat

To je opravdu krásná povídka. :-))

5 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 6. října 2012 v 13:15 | Reagovat

Místy sice trošičku smutné, ale hezké. Moc se mi líbí slovní spojení "přízrak osamělých západů slunce"

6 terka-vesela terka-vesela | 6. října 2012 v 16:08 | Reagovat

Nevadí, že je smutná, protože přesto je krásná a jedinečná!

7 Annika Annika | E-mail | Web | 6. října 2012 v 17:46 | Reagovat

moc se mi líbí vylíčení té posmutnělé atmosféry. zároveň snová a zároveň i realistická.
při čtení jsem se cítila, jako by to bylo doopravdy a já v tom světě byla a vše kolem pozorovala a cítila!

8 pavel pavel | Web | 6. října 2012 v 19:44 | Reagovat

Je půvabná. :-)

9 Vendy Vendy | E-mail | Web | 6. října 2012 v 23:56 | Reagovat

Zlatíčko, je to krásné, ale smutné.
Nejsi i ty sama nějaká smutná?
Přeji ti sluníčkový svit i deštíkové osvěžení.

10 dont-worrybe-happy dont-worrybe-happy | Web | 7. října 2012 v 10:26 | Reagovat

Jo, jo... Smysl pro humor je moje druhý jméno! A druhý já děkuje za pozdrav a nadšeně ti ho oplácí!!!
Jinak... Povídka je fakt krásná...! Místy smutná, ale nádherná... Prostě kouzelné... A taky chci za kamarádku veverku! Fňuk! Proč se se mnou žádná veverka nekamarádí...?

11 Otavínka Otavínka | Web | 7. října 2012 v 13:22 | Reagovat

Kouzelná, ač smutná povídka. :-)

12 Lucerna Lucerna | Web | 7. října 2012 v 21:17 | Reagovat

Uzasna! Nadhera! :)
Len tisko dufam, ze to neodraza tvoje vnutorne pocity ;)

13 Mniška Mniška | E-mail | Web | 9. října 2012 v 19:25 | Reagovat

Ty dokážeš nádherně popsat i to, co je smutné a něčím nepříjemné, vždycky se takové věci od Tebe budou dobře číst a vždycky budou hladit.
V pár řádcích jsi nevědomky vystihla i můj stav, zrovna dnes jsem o tom psala článek, který ale uveřejním jindy.
Kéž Tě hřejí podzimní barvy

14 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. října 2012 v 13:35 | Reagovat

Nádherně píšeš i takové smutné povídky. To já když píšu něco smutného, je to samá Sodoma a Gomora :D
Líbí se mi hlavně to lesní prostředí.

15 Mandy Mandy | Web | 17. října 2012 v 19:54 | Reagovat

Nádherný, opravdu překrásný příběh, i když je smutný. Máš prostě úžasný talent na psaní. :-)

16 Vendy Vendy | E-mail | Web | 30. října 2012 v 11:14 | Reagovat

Vlastně, ano, hodí se i do soutěže u Lucerny! 8-)

17 Reina-sun Reina-sun | Web | 8. listopadu 2012 v 18:48 | Reagovat

Jé, taková krásně nostalgická...Krásně napsáno...mě to ještě čeká, ale vezmu to spíš z veselejších konce.Ale i smutnit se musí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama