Podzimní slunovrat

15. listopadu 2012 v 7:21 | Šeříková N. |  Povídky
Jedna drobná povídka věnovaná vzpomínkám na slohovou "soutěž?"
Možná ji časem trochu více rozepíšu, musela být totiž hotová do čtyřiceti minut :)



Podzim vstoupil do zahrady až uprostřed noci. Vlahý vánek letních vzpomínek pročesával nařasené závěsy a tiše se dotýkal prosvítající dlaně. Už večer si přála, aby ji tajný princ chladných polibků probudil. Toužila znovu spatřit tu tolik známou tvář, za kterou se vždy vznášela až mezi unavené hvězdy v okamžik, kdy otevíraly svá víčka. Tehdy připomínaly majáky přístavu snů. Pouze s příchodem nových začátků každého ročního období zůstávala zachumlaná do peřin. Věděla, že nikdy nezapomene..
Chuť Timiánových rtů byla plná stezku, klidu úplňkového času, vášně skrývané šátkem nelítostného dne a zůstávala s Lůnií i za jitra. Zahalená něžným voláním srdce si odkryla nožky, co po chvíli přemýšlení vylezly na okenní římsu.
Nebe se zase třpytilo dálkami. Někde, spoustu světelných let za obzorem se točila miliarda prstenců. Vnímala je jako orientální tanečnice napořád živé jenom z konejšivého mlčení vesmíru. I v kometách nacházela poselství naděje. Celá obloha se nyní začala třísnit létajícími vlnkami skřítků, párkrát zahlédla i elfky držící košíky, v nichž se krabatily polštáře sladkých snů. Jeden z nich právě svírala v promrzlých rukách. Těšila se však na pocit lásky, který prý zahřívá. A už zase roztávala ve smutném snění..
Náhle se okolo Lůnie obtočily štíhlé paže. Stékaly od vodopádu čokoládových pramínků vlasů, přes odhalená ramena po lokty, nakonec obepnuly pas. Užívala si chvilky v objetí, kdy s Timiánem téměř splývala.
" Příšel jsi," zašeptala.
" A ty jsi snad pochybovala?" vyřkl něžným tónem. Pomalu se ke svému princi obrátila. Nadechovala se, aby odpověděla, ale místo toho dostala milou medicínu polibku.
" Děkuju ti," usmála se.
Její modrooký chlapec se mírně roztřásl, když se nocí začala linout nenápadná melodie harfových tónů. " Smím prosit?" zeptal se a vzal dívčinu dlaň do vlastní. S lehkým kývnutím se slova stala naprosto zbytečná.

Ani si nevzpomínala, kdy se rozloučili.. A blýskavým jitrem cinkaly perly rosy o střípky hořkých slz.


Obrázek: Anděl zamilovaných Marušky Brožové

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 15. listopadu 2012 v 15:03 | Reagovat

TOHLE jsi napsala za čtyřicet minut? Tak to tleskám... ;)

2 Ænag Ænag | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 18:20 | Reagovat

Přesně tak, za čtyřicet minut, pro mě nepředstavitelné, obrovská poklona!
Obdivuji stále Tvé básnické popisy, všechno je takové harmonické... něžné...:)
P.S. Děkuji za komentář - máš dar krásné věci tam, kde jiní vidí bídu:)

3 Infinity Infinity | Web | 15. listopadu 2012 v 18:20 | Reagovat

Nádherně napsané! :)) Ty si se slovy dokážeš opravdu pohrát. :)

4 Cielin Cielin | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 20:56 | Reagovat

Krásné... obdivuji tvou ... ehm, odvahu psát o takovýchto věcech. Mě by za to češtinářka akorát nařkla, že vymýšlím infantilní témata :-?

Je to nádherný příběh, doufám, že bude pokračování :-)

5 Vendy Vendy | Web | 15. listopadu 2012 v 21:31 | Reagovat

Neobyčejně fantazijní povídka. Mně připadá, že maluješ obrazy slovy. Je to kouzlo.

6 Annika Annika | Web | 16. listopadu 2012 v 14:08 | Reagovat

myslím, že Vendy to naprosto vystihla. nevím, jak lépe bych to já vyjádřila :-)

7 Mniška Mniška | Web | 19. listopadu 2012 v 8:53 | Reagovat

Úplně jsem se zachvěla, když jsem dočetla. Tanec těch dvou mi připomíná Tvůj něžný tanec se slovíčky.
I já jsem si říkala, jak asi reagovala ta učitelka na tuto přenádhernou a právě neobyčejnou povídku. Je to tak jiné, než by do školy napsali jiní. Snad jí také tak tálo srdce při čtení těchto řádků.

8 Berry Berry | Web | 5. ledna 2013 v 19:07 | Reagovat

Nádherné obrazy... Překrásné, milé, sladké, povzbudivé, čisté...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama