Deštivý Život

Zimní slunovrat

11. listopadu 2012 v 18:24 | Šeříková N.
Inspirováno Spiiiidym. Děkuju :)

Když přichází, všude okolo se vznášejí sněhové vločky jako drobné víly jeho polibků. Když přichází, přála bych si ustlat si mezi posledními třpytkami podzimu a na chvíli se zastavit - možná jenom na okamžik, abych mohla vidět tu tolik známou tvář ledového prince. Elfa, který šeptá příchod pohádkové zimy. Je stvořený ze zimního slunovratu..

O přírodě..

12. července 2012 v 21:46 | Šeříková
Hledáme smysl života jako čtyřlístek mezi kvítky heřmánků. Propadáme se do měkké peřiny snění, abychom neumrzli na chladném dechu toho, co se snaží napořád uhasit víru. Možná bychom si přáli bojovat za mír. Ale za mír se přeci nedá bojovat. S válkami svět ještě více šedne. Jenže něco na něm zůstává stále krásné, hladivé, hřejivé jako červánky okolo zapadajícího slunce a zároveň svěží jako perly ranní rosy. Maminka příroda, díky které můžeme žít, dýchat, cítit lásku, ztrácet se v kráse, toulat se po loukách splněných snů, ukládat se do přístavu spánku s uvolněním, že nádherné zde zůstane a kdykoliv smíme jít obdivovat nové zázraky uprostřed dřímající studánky. Ano, všechny mé touhy prorůstají k obrovské jemnosti Země.

Elfka sladkých snů a anděl zamilovaných

27. května 2012 v 18:20 | Šeříková
Ráno bylo překrásné. Studený vítr chladil unavené koruny stromů, dryádám však přinesl heřmánkový čaj, aby mě mohly provázet po celou cestu za vílami květin, elfkou sladkých snů a skřítkem z hlubokých lesů fantazie. Kouzelnou atmosféru narušoval pouze drnčící autobus (který se, kdykoliv jsem zavřela oči, proměnil v jemného jednorožce). A psík seznámený s uličkami bájné Prahy nás vedl do Edenu, pro třináctého května přesněného na louku plnou poletující radosti. Místo sluníčka tam zářila Marie Brožová se zázračnou duhou v pastelkách se svou spřízněnou dušičkou - králem usměvavých oblak. Vždycky mi pohled na dvě mírné bytosti přivál v mechových peřinách teplo, ale i v kůře stromů ukrytou rusalku vnitřní plachosti. Zvítězila a vlnkami rozechvěla mé ruce a slova. V srdci mezitím vykvetla růže odvahy. :)

Čtyřlístek mezi mlíčím

8. dubna 2012 v 21:07 | Šeříková
Jen jedno jsem zašeptala do prázdna, do nekonečného Světla, co zářilo Láskou přede mnou: " Navždy v Míru, navždy v milování, navždy v mém úsměvu Ti věnuji každý okamžik svého života, Maminko Přírodo, Bože a Ježíši. Chci šířit vás. Cinkáte, voníte po mých šeříkových vlasech, padáte v mých slzách ke stéblům trávy, abyste je zalili. Pomáháte ovečkám hledat svého pastýře, své srdce. Prosím, neodcházejte."
 
 

Reklama