Inspirativní lidé

Pastelkování

29. října 2012 v 19:06 | Šeříková N.
Nechat čas, aby nám zůstal jako studánka slz v dlaních, zaposlouchat se do šumění vlnek uvnitř mušle - do toho vábení vesmírných dálek. Celá příroda se zatřpytila jenom pro nás. Přitom stačí jenom..

Elfí fantazie

26. září 2012 v 13:20 | Šeříková N.
Možná ta krásná růže rostla z jejích slz. Elfí pláč nese spoustu léčivé a uvolňující energie. Tak proč kvítky pomalu uvadly? Mohla brečet únavou, klidem i mírem, mohla volat o pomoc před smutkem. A chtěla zachránit květinu. Nechávala ji uvadat ve svých nadpozemských dlaních, aby uklidnila mě?

Vstupenka do říše snů

22. září 2012 v 15:11 | Šeříková N.
Možná vánek pastelek česá lístky stromů, možná dlaň Marušky Brožové zdobí jejich pokožku. Možná právě ve vrbovém květu se skrývá celý svět, možná pod hladinou studánky, možná také v našich srdcích. Možná jednoho dne každou říši dokážeme vnímat, možná se tam již třpytí sníh a Vánoční nocí se prochází vůně smůly. Než se koťátka našich starostí schoulí do klubíčka, abychom se mohli vznášet po zázračném vesmíru, hra barev mezi časem stínů vybarví chmurné chvíle.

Princ s bílým tygrem

2. září 2012 v 19:39 | Šeříková N.
Cielin mi ukázala něco tolik milého zářícího ve mňkoukající říši Mňoukly, že se na chvíli pustím svého strachu a nechám přiletět prince s bílým tygrem. Do heřmánkového čaje přidávám medové slzy. Nevím, jestli mi pošeptá tajná poselství s úsměvem do vlasů nebo zahlédnu v jeho pomněnkových očích studánku smutku. Nesmím se bát, i když jsem mu svým rozpačitým mlčením možná ublížila..

Eflka podzimního vánku a vůně jara

14. srpna 2012 v 13:25 | Šeříková N.
Vzpomínám si, jak se proháněla mezi lučními stébly. Její vlasy mi připomínaly lístky obarvené babím létem, v očích se zrcadlila vůně přicházejícího jara. Elfka hubená jako srpek měsíce, když odplouvá na konec couvání, v nadpozemských dlaních hladila pastelky, kterými kouzlila po pomněnkové obloze. V oáze mojí fantazie. Byla to má jediná kamarádka, dokázala, abych se konečně přestala bát mluvit s lidmi.

Rozkvetlá duše Šeříkové

5. května 2012 v 11:04 | Šeříková
Minulost je nádherná víla tvořená egem, které mi bylo vždy konejšivým přítelem, ale špatným hláskem, co se chtěl rozeznít jako vlna tsunami v mých slzách. Miluji ho a už nikdy o svém pozemském démonovi neřeknu nic zlého! Když jsem ho přestala věznit uvnitř svých myšlenek, odlétlo pryč, za Ježíšem.

Obláčky v přístavu snů

25. března 2012 v 22:29 | Šeříková
 
 

Reklama