Pod slovem Láska

Kam odešla?

25. června 2012 v 18:05 | Šeříková
Nechávat si stékat kapky deště jako slzy štěstí po vlhké tváři, zasnít se nad krásou dnešních obláčků, představit si každého broučka jako přenádhernou vílu splněných snů, hledat konec duhy, upíjet s doušků ranní rosy, natáhnout se do mokrých lučních stébel, objímat stromy, jakoby k nám natahovaly své mírné dlaně, skočit do víru plného úsměvů, pohladit každou rostlinku, říci něco vnitřního druhému, tančit s paprsky o závod, lehnout si a dýchat všechno to neviditelné okolo, dát polibek zvířátku.. To všechno je láska.

Čaj fantazie

21. června 2012 v 20:33 | Šeříková
Zpívám písničkou řečí beze slov,
těmi slovy, kterými mluví květiny
a stromy šeptají sametová tajemství.
Ujíždím na jednorožci splněných přáních,
ledovcové kry v říši chladu tají,
protože hřejivé obláčky mají narozeniny.
Někdy je volnost prázdná
jako sklenice duhy, když kouzlí na deštivé nebe,
kapky deště padají do mých dlaní
a mění se v slzy zapadajícího slunce.
Luna si pohrává s hvězdami,
které hledí
svou září na náš svět
a čirá dušička se spokojeně klepe
do rytmu andělské liry.

Jak asi chutná mlha, tam, nahoře, v nebeském království?
Jak asi voní vlasy dávných víl, tady, u maminky Země?
Jak asi chutná jablko, tam, ve výšinách vzdušných zámků?
Jak asi vypadá láska?
Sladce jako záhony jahod?
Jemně jako voda ze zázračné studánky?
Klidně jako spící polštář pod našimi vlasy?

A jak se asi vznáší myšlenky v říši vánku?
Jako unavená koťátka, co spokojeně předou v klubíčku?
Jako kvítky růže vzpomínání?
Jako pírka zamilovaných labutí?
Jako půda, co mizí pod chodidly?

A jak asi zní slovo bez písmen?

Okolo spící studánky..

18. června 2012 v 9:33 | Šeříková
Malé semínko, které se zatoulalo z obrovského květu čarokrásné růže. Bylo úplně samo, na dlouhé cestě k vyklíčení. Bloudilo okolo středu matky Země, pořád nenašlo to správné místo na spánek - aby se cítilo bezpečně, zachumlané jako Slunce ve svých červánkových peřinách. Ptalo se stébel trávy, ukrytých křišťálových kyvadel i samotné planety, když se hřálo nad jejím srdíčkem, co zpívalo láskou ke všemu živému. Odpověď muselo hledat samo v sobě.. " Mořští koníci žijí ve vodě, přijmi své životní podmínky a budeš v pohodě!" uklidňovalo se. Unaveně se schoulilo do klubka a usnulo někde hluboko pod původní květinou..

Napijeme se společně?

29. května 2012 v 15:28 | Šeříková
Jenom zavřít oči, párkrát se nadechnout své vlastní nesmírné lásky. Duha se objeví sama, stačí se pouze schoulit do klubíčka na jednorožce jemnosti a splynout se vším - a nechat vítr prostoupit do našeho těla, které bude hlídat jako andílek strážný. Za meduňkovými čajem, co čeká od každého východu slunce do lehkého tance měsíčních duchů. Jako ve snu tvořeného jenom přáním plném světelných pocitů.

Jedinečnost

9. května 2012 v 15:54 | Šeříková
Lidská Bytost existuje, dýchá veškerou energii vzduchu, hledí na svůj odraz do zrcadla z čiré hladiny stříbrné studánky a jenom stojí. Stají, protože se odevzdává Boží vůli, té vůli, co mu v okamžiku Smrti bere ego. Nádherné Smrti, kdy se odpoutá duše, aby mohla letět Domů..

Jarní déšť sladkých úsměvů

30. dubna 2012 v 15:44 | Šeříková
Stékaly mi slzy po tváři a ani bych se nepokoušela je usušit. Milovaly mě, tak, jako já vůni rozkvetlé louky, která zpívala nedaleko spící studánky splněných přání. Jenom zavřít oči, dýchat, nechat být své vzdušné zámky zamčenými, zamávat Štěstí, co zrovna hraje konejšivou symfonii Andělských hlasů. Všechna perníková Srdce nebo sladké májové dorty jenom lehce září za úsměvy kvetoucích stromů.

Ježíšovi

14. dubna 2012 v 19:09 | Šeříková
Milovaná Bytost, která mě zachránila z hluboké propasti myšlení, Ježíši,

Naše představivost - " Ručník"

5. dubna 2012 v 20:44 | Šeříková

Moře a nebe

3. dubna 2012 v 21:37 | Šeříková
Oblaka vypadala i voněla jako čerstvě vyprané závěsy. Létala, vlnila se, jako u otevřených okýnek fantazie, kde fouká lehký vánek jara. Hleděla na svět, nebo.. co je vlastně svět? Předmět, energie, planeta, nebo pouhé slovo, které v nás ožívá? Radost, smutek, strach, láska? Archanděl, který nás má změnit? Jsme to my, Bůh..
 
 

Reklama