U studánky

Šeptání vlnek

1. srpna 2012 v 13:37 | Šeříková N.
Jenom poslouchat, jak se vlnky třísní, jak o sebe cinkají neznámou písní..

Víla Houslistka

10. července 2012 v 20:35 | Šeříková
Jak křehká umí být slůvka, když jsou upřímná.. Dokáží políbit ztrápenou duši nebo zranit pouhou myšlenkou. Třísní se v nich vlnky emocí, cinkají jako písně ve vánku, milují se jako paprsky při západu slunce. Ale někdy zůstávají neuvěřitelně prázdná. Tak prázdná, že zaslechneme prudkou ozvěnu bez písmen. Má i hudba podobné schopnosti? Proto mě tedy bolí u srdce, kdykoliv se zaposlouchám do naříkavých tónů bubnů a vyčerpaných kytar? Možná ano. I tóny se staly lidskou zbraní proti nebeské kráse. Z čeho uděláme ještě ničivou esenci? Z přírody? Existuje jed, co může nadobro uhasit víru uvnitř?
 
 

Reklama